Proč bychom se neměli zbavovat vysokotlakých výbojek a hromadně je nahrazovat LED diodami? Jde totiž o technologii zavedenou s mnohaletou praxí a s významnými vlastnostmi a výhodami, kterých jen stěží dosáhnou LED diody.
Některé problematické vlastnosti LED diodových reflektorů
Problém s chlazením – některé výrobní a montážní provozy, které nejsou klimatizované, vykazují v horní části haly pod střechou velmi vysokou teplotu vzduchu, která v teplých měsících roku mnohdy přesahuje 40 stupňů Celsia. Teplý vzduch stoupá vzhůru a drží se právě v nejvyšším bodě budov (vždy u stropu). Zde instalovaná svítidla jsou pak podrobována extrémní tepelné zátěži a to je právě problém pro LED diodové reflektory, které vyžadují dodatečnou montáž chladicího systému. Sodíkové výbojky při těchto teplotách pracují bezpečně i bez chlazení.
Výměna vadného kusu – podstatnou nevýhodou osvětlovacího diodového tělesa je nutnost výměny celého korpusu. Životnost sice přesahuje 40 tisíc hodin, ale problém nastává ve chvíli, kdy dojde před deklarovanou životností k poruše zařízení. Těleso se pak musí vyměnit celé, zatímco u výbojek stačí vyměnit pouze zdroj v hodnotě několika stovek korun. (Cena polovodičového svítidla přesahuje deset tisíc korun).
Barva světla – světlo generované výbojkami na bázi sodíkových par emituje teplý odstín, který je sice příjemný, ale po určité době může navozovat únavu. Z tohoto důvodu je toto světlo vhodnější do skladových prostor nebo pro pracoviště, kde není podmínkou vysoký index podání barev Ra. Pro dílenské provozy je lepší volbou metalhalogenidová výbojka s vysokým indexem Ra až v hodnotách 96 Ra.
Světelný tok – prozatím je stále výkon sodíkové výbojky na nejvyšší možné úrovni ze všech světelných zdrojů. Převyšuje pochopitelně jak halogenidové výbojky, tak i LED diodové reflektory. Například u 150 wattového výbojkového svítidla jde o množství světla zhruba 14 tisíc lumen, diodové čipy mají hranici svého maxima na dvou třetinách tohoto výkonu.