Kdyby chtěl mít někdo z nás internet v jeho současné podobě k dispozici za dřívějšího socialistického režimu, neuspěl by. Nejen že tehdy ještě nebyl tak vyvinutý jako dnes, ale vyšší moc by nám ho stejně k dispozici nedala. Z docela jednoduchého důvodu – najdeme na něm náramnou spoustu toho, co bylo tehdy považováno za nežádoucí, k čemu jsme neměli mít z ideologických důvodů přístup. A kdyby tu tehdy k dispozici byl, představoval by nebezpečí pro režim, který by se možná zhroutil ještě daleko dříve. Kdyby lidé díky internetu věděli to, co nevěděli a o čem měli nanejvýš zkreslené představy.
Z toho zde uvedeného by se dalo usoudit, že je dnes všechno jinak. Dnes už tu nemáme diktaturu, dnes už si každý může myslet to, co si myslet chce, a může si to nejen myslet, ale také to s kýmkoliv sdílet. A tak by se z toho dalo vyvodit, že dnes už je internet naším přítelem. A někdy je tento názor i oprávněný. Ale skutečně jenom někdy. Je totiž celá řada situací, kdy je tento i nadále naším nepřítelem. A tím jediným, co se tu změnilo, je to, že dnes už musíme jeho rizika vesměs odhalovat sami. Před některými jsme sice varováni a před některými jsme i vysloveně chráněni, ale přesto je dost toho, co může být i dnes na škodu.

Za minula by byl na škodu dejme tomu phishing v té podobě, že by nám někdo podsouval protirežimní myšlenky a čekal, kdo se chytí na udičku. Zatímco dnes se nás snaží phishing připravit obvykle o peníze nebo nějaká citlivá a zneužitelná data.
Dříve bychom mohli doplatit na trojské koně tím, že by se o naší činnosti dozvěděl někdo, kdo by to hlásil úřadům, zatímco dnes nám trojští koně kradou data, aby nás poškodili spíše ekonomicky.
A zatímco dříve by nás kazily jinak jen těžko dostupné hanbaté obrázky a videa, dnes nás tu morálně kazí spíše myšlenky mnohých z těch, kdo tu něco prezentují.
Internet je prostě vždy nejen pomocník, ale i hrozba. A tak bychom při jeho používání měli určitě přemýšlet.


