Blog

Je hodně lidí, kteří jsou introverti anebo potom také extroverti. Tady už záleží na nás, čemu my dáme přednost a kde se také cítíme dobře. Abych vám řekla, já jsem se vždycky měla spíše za introverta. Neměla jsem ráda společnost lidí, kde je opravdu hodně lidí. Měla jsem za to, že když se budu cítit více v pohodě, že je to také lepší pro moje psychické zdraví. Já jsem se to totiž kolikrát už psychicky zhroutila. A to hlavně bylo kvůli tomu, že mě opustil můj partner. On mě hodně podváděl, takže jsem potom raději byla sama. Možná dříve jsem chodila ráda do společnosti, ale potom, co mě partner takhle podváděl, tak jsem získala odstup k cizím lidem.

Potom jsem také přestala komunikovat s přáteli. A to byl možná potom kámen úrazu. Měla jsem se držet přátel, měla jsem chodit do společnosti, kterou znám a do takové společnosti, kde mě to opravdu hodně baví. Možná jsem udělala chybu, proto se také snažím zlepšit v tom, abych opět začala plně žít. Je to už rok a půl zpátky a já si myslím, že jsem na dobré cestě. Chtěla bych vám říct, že když se cítíte dobře v nějaké společnosti, opravdu to vydržte a buďte tam. Nikdy nevíte, jak se potom budete cítit. Třeba vás to jednoho dne bude mrzet. Stejně tak, jako to mrzí nyní mě.

Jenom budu doufat, že tam mám stále dobré kamarády, kteří mě podrží. Protože chápu, že dříve jsem se nechovala dobře, protože jsem byla opravdu nervózní. Kvůli tomu, jak mě opustil partner a jak mě také podváděl. Snad někdo pochopí, že když je někdo podváděný, tak že mu to potom také nemyslí a že je ve stresu a že se může chovat úplně divně. Nyní mě to opravdu hodně mrzí a budu doufat, že se vrátím do té společnosti přátel a takové společnosti lidí, kde mě to bavilo a kde mě bylo příjemně. Od mužů si dám alespoň na další dva roky odstup. Myslím si, že tohle mi prospěje. Absolutně vím, že mi to neublíží.  

Je hodně lidí, kteří jsou introverti anebo potom také extroverti. Tady už záleží na nás, čemu my dáme přednost a kde se také cítíme dobře. Abych vám řekla, já jsem se vždycky měla spíše za introverta. Neměla jsem ráda společnost lidí, kde je opravdu hodně lidí. Měla jsem za to, že když se budu cítit více v pohodě, že je to také lepší pro moje psychické zdraví. Já jsem se to totiž kolikrát už psychicky zhroutila. A to hlavně bylo kvůli tomu, že mě opustil můj partner. On mě hodně podváděl, takže jsem potom raději byla sama. Možná dříve jsem chodila ráda do společnosti, ale potom, co mě partner takhle podváděl, tak jsem získala odstup k cizím lidem.

Potom jsem také přestala komunikovat s přáteli. A to byl možná potom kámen úrazu. Měla jsem se držet přátel, měla jsem chodit do společnosti, kterou znám a do takové společnosti, kde mě to opravdu hodně baví. Možná jsem udělala chybu, proto se také snažím zlepšit v tom, abych opět začala plně žít. Je to už rok a půl zpátky a já si myslím, že jsem na dobré cestě. Chtěla bych vám říct, že když se cítíte dobře v nějaké společnosti, opravdu to vydržte a buďte tam. Nikdy nevíte, jak se potom budete cítit. Třeba vás to jednoho dne bude mrzet. Stejně tak, jako to mrzí nyní mě.

Jenom budu doufat, že tam mám stále dobré kamarády, kteří mě podrží. Protože chápu, že dříve jsem se nechovala dobře, protože jsem byla opravdu nervózní. Kvůli tomu, jak mě opustil partner a jak mě také podváděl. Snad někdo pochopí, že když je někdo podváděný, tak že mu to potom také nemyslí a že je ve stresu a že se může chovat úplně divně. Nyní mě to opravdu hodně mrzí a budu doufat, že se vrátím do té společnosti přátel a takové společnosti lidí, kde mě to bavilo a kde mě bylo příjemně. Od mužů si dám alespoň na další dva roky odstup. Myslím si, že tohle mi prospěje. Absolutně vím, že mi to neublíží.  

Je hodně lidí, kteří jsou introverti anebo potom také extroverti. Tady už záleží na nás, čemu my dáme přednost a kde se také cítíme dobře. Abych vám řekla, já jsem se vždycky měla spíše za introverta. Neměla jsem ráda společnost lidí, kde je opravdu hodně lidí. Měla jsem za to, že když se budu cítit více v pohodě, že je to také lepší pro moje psychické zdraví. Já jsem se to totiž kolikrát už psychicky zhroutila. A to hlavně bylo kvůli tomu, že mě opustil můj partner. On mě hodně podváděl, takže jsem potom raději byla sama. Možná dříve jsem chodila ráda do společnosti, ale potom, co mě partner takhle podváděl, tak jsem získala odstup k cizím lidem.

Potom jsem také přestala komunikovat s přáteli. A to byl možná potom kámen úrazu. Měla jsem se držet přátel, měla jsem chodit do společnosti, kterou znám a do takové společnosti, kde mě to opravdu hodně baví. Možná jsem udělala chybu, proto se také snažím zlepšit v tom, abych opět začala plně žít. Je to už rok a půl zpátky a já si myslím, že jsem na dobré cestě. Chtěla bych vám říct, že když se cítíte dobře v nějaké společnosti, opravdu to vydržte a buďte tam. Nikdy nevíte, jak se potom budete cítit. Třeba vás to jednoho dne bude mrzet. Stejně tak, jako to mrzí nyní mě.

Jenom budu doufat, že tam mám stále dobré kamarády, kteří mě podrží. Protože chápu, že dříve jsem se nechovala dobře, protože jsem byla opravdu nervózní. Kvůli tomu, jak mě opustil partner a jak mě také podváděl. Snad někdo pochopí, že když je někdo podváděný, tak že mu to potom také nemyslí a že je ve stresu a že se může chovat úplně divně. Nyní mě to opravdu hodně mrzí a budu doufat, že se vrátím do té společnosti přátel a takové společnosti lidí, kde mě to bavilo a kde mě bylo příjemně. Od mužů si dám alespoň na další dva roky odstup. Myslím si, že tohle mi prospěje. Absolutně vím, že mi to neublíží.  

Je hodně lidí, kteří jsou introverti anebo potom také extroverti. Tady už záleží na nás, čemu my dáme přednost a kde se také cítíme dobře. Abych vám řekla, já jsem se vždycky měla spíše za introverta. Neměla jsem ráda společnost lidí, kde je opravdu hodně lidí. Měla jsem za to, že když se budu cítit více v pohodě, že je to také lepší pro moje psychické zdraví. Já jsem se to totiž kolikrát už psychicky zhroutila. A to hlavně bylo kvůli tomu, že mě opustil můj partner. On mě hodně podváděl, takže jsem potom raději byla sama. Možná dříve jsem chodila ráda do společnosti, ale potom, co mě partner takhle podváděl, tak jsem získala odstup k cizím lidem.

Potom jsem také přestala komunikovat s přáteli. A to byl možná potom kámen úrazu. Měla jsem se držet přátel, měla jsem chodit do společnosti, kterou znám a do takové společnosti, kde mě to opravdu hodně baví. Možná jsem udělala chybu, proto se také snažím zlepšit v tom, abych opět začala plně žít. Je to už rok a půl zpátky a já si myslím, že jsem na dobré cestě. Chtěla bych vám říct, že když se cítíte dobře v nějaké společnosti, opravdu to vydržte a buďte tam. Nikdy nevíte, jak se potom budete cítit. Třeba vás to jednoho dne bude mrzet. Stejně tak, jako to mrzí nyní mě.

Jenom budu doufat, že tam mám stále dobré kamarády, kteří mě podrží. Protože chápu, že dříve jsem se nechovala dobře, protože jsem byla opravdu nervózní. Kvůli tomu, jak mě opustil partner a jak mě také podváděl. Snad někdo pochopí, že když je někdo podváděný, tak že mu to potom také nemyslí a že je ve stresu a že se může chovat úplně divně. Nyní mě to opravdu hodně mrzí a budu doufat, že se vrátím do té společnosti přátel a takové společnosti lidí, kde mě to bavilo a kde mě bylo příjemně. Od mužů si dám alespoň na další dva roky odstup. Myslím si, že tohle mi prospěje. Absolutně vím, že mi to neublíží.  

Je hodně lidí, kteří jsou introverti anebo potom také extroverti. Tady už záleží na nás, čemu my dáme přednost a kde se také cítíme dobře. Abych vám řekla, já jsem se vždycky měla spíše za introverta. Neměla jsem ráda společnost lidí, kde je opravdu hodně lidí. Měla jsem za to, že když se budu cítit více v pohodě, že je to také lepší pro moje psychické zdraví. Já jsem se to totiž kolikrát už psychicky zhroutila. A to hlavně bylo kvůli tomu, že mě opustil můj partner. On mě hodně podváděl, takže jsem potom raději byla sama. Možná dříve jsem chodila ráda do společnosti, ale potom, co mě partner takhle podváděl, tak jsem získala odstup k cizím lidem.

Potom jsem také přestala komunikovat s přáteli. A to byl možná potom kámen úrazu. Měla jsem se držet přátel, měla jsem chodit do společnosti, kterou znám a do takové společnosti, kde mě to opravdu hodně baví. Možná jsem udělala chybu, proto se také snažím zlepšit v tom, abych opět začala plně žít. Je to už rok a půl zpátky a já si myslím, že jsem na dobré cestě. Chtěla bych vám říct, že když se cítíte dobře v nějaké společnosti, opravdu to vydržte a buďte tam. Nikdy nevíte, jak se potom budete cítit. Třeba vás to jednoho dne bude mrzet. Stejně tak, jako to mrzí nyní mě.

Jenom budu doufat, že tam mám stále dobré kamarády, kteří mě podrží. Protože chápu, že dříve jsem se nechovala dobře, protože jsem byla opravdu nervózní. Kvůli tomu, jak mě opustil partner a jak mě také podváděl. Snad někdo pochopí, že když je někdo podváděný, tak že mu to potom také nemyslí a že je ve stresu a že se může chovat úplně divně. Nyní mě to opravdu hodně mrzí a budu doufat, že se vrátím do té společnosti přátel a takové společnosti lidí, kde mě to bavilo a kde mě bylo příjemně. Od mužů si dám alespoň na další dva roky odstup. Myslím si, že tohle mi prospěje. Absolutně vím, že mi to neublíží.  

Je hodně lidí, kteří jsou introverti anebo potom také extroverti. Tady už záleží na nás, čemu my dáme přednost a kde se také cítíme dobře. Abych vám řekla, já jsem se vždycky měla spíše za introverta. Neměla jsem ráda společnost lidí, kde je opravdu hodně lidí. Měla jsem za to, že když se budu cítit více v pohodě, že je to také lepší pro moje psychické zdraví. Já jsem se to totiž kolikrát už psychicky zhroutila. A to hlavně bylo kvůli tomu, že mě opustil můj partner. On mě hodně podváděl, takže jsem potom raději byla sama. Možná dříve jsem chodila ráda do společnosti, ale potom, co mě partner takhle podváděl, tak jsem získala odstup k cizím lidem.

Potom jsem také přestala komunikovat s přáteli. A to byl možná potom kámen úrazu. Měla jsem se držet přátel, měla jsem chodit do společnosti, kterou znám a do takové společnosti, kde mě to opravdu hodně baví. Možná jsem udělala chybu, proto se také snažím zlepšit v tom, abych opět začala plně žít. Je to už rok a půl zpátky a já si myslím, že jsem na dobré cestě. Chtěla bych vám říct, že když se cítíte dobře v nějaké společnosti, opravdu to vydržte a buďte tam. Nikdy nevíte, jak se potom budete cítit. Třeba vás to jednoho dne bude mrzet. Stejně tak, jako to mrzí nyní mě.

Jenom budu doufat, že tam mám stále dobré kamarády, kteří mě podrží. Protože chápu, že dříve jsem se nechovala dobře, protože jsem byla opravdu nervózní. Kvůli tomu, jak mě opustil partner a jak mě také podváděl. Snad někdo pochopí, že když je někdo podváděný, tak že mu to potom také nemyslí a že je ve stresu a že se může chovat úplně divně. Nyní mě to opravdu hodně mrzí a budu doufat, že se vrátím do té společnosti přátel a takové společnosti lidí, kde mě to bavilo a kde mě bylo příjemně. Od mužů si dám alespoň na další dva roky odstup. Myslím si, že tohle mi prospěje. Absolutně vím, že mi to neublíží.  

Je hodně lidí, kteří jsou introverti anebo potom také extroverti. Tady už záleží na nás, čemu my dáme přednost a kde se také cítíme dobře. Abych vám řekla, já jsem se vždycky měla spíše za introverta. Neměla jsem ráda společnost lidí, kde je opravdu hodně lidí. Měla jsem za to, že když se budu cítit více v pohodě, že je to také lepší pro moje psychické zdraví. Já jsem se to totiž kolikrát už psychicky zhroutila. A to hlavně bylo kvůli tomu, že mě opustil můj partner. On mě hodně podváděl, takže jsem potom raději byla sama. Možná dříve jsem chodila ráda do společnosti, ale potom, co mě partner takhle podváděl, tak jsem získala odstup k cizím lidem.

Potom jsem také přestala komunikovat s přáteli. A to byl možná potom kámen úrazu. Měla jsem se držet přátel, měla jsem chodit do společnosti, kterou znám a do takové společnosti, kde mě to opravdu hodně baví. Možná jsem udělala chybu, proto se také snažím zlepšit v tom, abych opět začala plně žít. Je to už rok a půl zpátky a já si myslím, že jsem na dobré cestě. Chtěla bych vám říct, že když se cítíte dobře v nějaké společnosti, opravdu to vydržte a buďte tam. Nikdy nevíte, jak se potom budete cítit. Třeba vás to jednoho dne bude mrzet. Stejně tak, jako to mrzí nyní mě.

Jenom budu doufat, že tam mám stále dobré kamarády, kteří mě podrží. Protože chápu, že dříve jsem se nechovala dobře, protože jsem byla opravdu nervózní. Kvůli tomu, jak mě opustil partner a jak mě také podváděl. Snad někdo pochopí, že když je někdo podváděný, tak že mu to potom také nemyslí a že je ve stresu a že se může chovat úplně divně. Nyní mě to opravdu hodně mrzí a budu doufat, že se vrátím do té společnosti přátel a takové společnosti lidí, kde mě to bavilo a kde mě bylo příjemně. Od mužů si dám alespoň na další dva roky odstup. Myslím si, že tohle mi prospěje. Absolutně vím, že mi to neublíží.  

Kdyby chtěl mít někdo z nás internet v jeho současné podobě k dispozici za dřívějšího socialistického režimu, neuspěl by. Nejen že tehdy ještě nebyl tak vyvinutý jako dnes, ale vyšší moc by nám ho stejně k dispozici nedala. Z docela jednoduchého důvodu – najdeme na něm náramnou spoustu toho, co bylo tehdy považováno za nežádoucí, k čemu jsme neměli mít z ideologických důvodů přístup. A kdyby tu tehdy k dispozici byl, představoval by nebezpečí pro režim, který by se možná zhroutil ještě daleko dříve. Kdyby lidé díky internetu věděli to, co nevěděli a o čem měli nanejvýš zkreslené představy.

Z toho zde uvedeného by se dalo usoudit, že je dnes všechno jinak. Dnes už tu nemáme diktaturu, dnes už si každý může myslet to, co si myslet chce, a může si to nejen myslet, ale také to s kýmkoliv sdílet. A tak by se z toho dalo vyvodit, že dnes už je internet naším přítelem. A někdy je tento názor i oprávněný. Ale skutečně jenom někdy. Je totiž celá řada situací, kdy je tento i nadále naším nepřítelem. A tím jediným, co se tu změnilo, je to, že dnes už musíme jeho rizika vesměs odhalovat sami. Před některými jsme sice varováni a před některými jsme i vysloveně chráněni, ale přesto je dost toho, co může být i dnes na škodu.

Za minula by byl na škodu dejme tomu phishing v té podobě, že by nám někdo podsouval protirežimní myšlenky a čekal, kdo se chytí na udičku. Zatímco dnes se nás snaží phishing připravit obvykle o peníze nebo nějaká citlivá a zneužitelná data.

Dříve bychom mohli doplatit na trojské koně tím, že by se o naší činnosti dozvěděl někdo, kdo by to hlásil úřadům, zatímco dnes nám trojští koně kradou data, aby nás poškodili spíše ekonomicky.

A zatímco dříve by nás kazily jinak jen těžko dostupné hanbaté obrázky a videa, dnes nás tu morálně kazí spíše myšlenky mnohých z těch, kdo tu něco prezentují.

Internet je prostě vždy nejen pomocník, ale i hrozba. A tak bychom při jeho používání měli určitě přemýšlet.

Kdyby chtěl mít někdo z nás internet v jeho současné podobě k dispozici za dřívějšího socialistického režimu, neuspěl by. Nejen že tehdy ještě nebyl tak vyvinutý jako dnes, ale vyšší moc by nám ho stejně k dispozici nedala. Z docela jednoduchého důvodu – najdeme na něm náramnou spoustu toho, co bylo tehdy považováno za nežádoucí, k čemu jsme neměli mít z ideologických důvodů přístup. A kdyby tu tehdy k dispozici byl, představoval by nebezpečí pro režim, který by se možná zhroutil ještě daleko dříve. Kdyby lidé díky internetu věděli to, co nevěděli a o čem měli nanejvýš zkreslené představy.

Z toho zde uvedeného by se dalo usoudit, že je dnes všechno jinak. Dnes už tu nemáme diktaturu, dnes už si každý může myslet to, co si myslet chce, a může si to nejen myslet, ale také to s kýmkoliv sdílet. A tak by se z toho dalo vyvodit, že dnes už je internet naším přítelem. A někdy je tento názor i oprávněný. Ale skutečně jenom někdy. Je totiž celá řada situací, kdy je tento i nadále naším nepřítelem. A tím jediným, co se tu změnilo, je to, že dnes už musíme jeho rizika vesměs odhalovat sami. Před některými jsme sice varováni a před některými jsme i vysloveně chráněni, ale přesto je dost toho, co může být i dnes na škodu.

Za minula by byl na škodu dejme tomu phishing v té podobě, že by nám někdo podsouval protirežimní myšlenky a čekal, kdo se chytí na udičku. Zatímco dnes se nás snaží phishing připravit obvykle o peníze nebo nějaká citlivá a zneužitelná data.

Dříve bychom mohli doplatit na trojské koně tím, že by se o naší činnosti dozvěděl někdo, kdo by to hlásil úřadům, zatímco dnes nám trojští koně kradou data, aby nás poškodili spíše ekonomicky.

A zatímco dříve by nás kazily jinak jen těžko dostupné hanbaté obrázky a videa, dnes nás tu morálně kazí spíše myšlenky mnohých z těch, kdo tu něco prezentují.

Internet je prostě vždy nejen pomocník, ale i hrozba. A tak bychom při jeho používání měli určitě přemýšlet.

Kdyby chtěl mít někdo z nás internet v jeho současné podobě k dispozici za dřívějšího socialistického režimu, neuspěl by. Nejen že tehdy ještě nebyl tak vyvinutý jako dnes, ale vyšší moc by nám ho stejně k dispozici nedala. Z docela jednoduchého důvodu – najdeme na něm náramnou spoustu toho, co bylo tehdy považováno za nežádoucí, k čemu jsme neměli mít z ideologických důvodů přístup. A kdyby tu tehdy k dispozici byl, představoval by nebezpečí pro režim, který by se možná zhroutil ještě daleko dříve. Kdyby lidé díky internetu věděli to, co nevěděli a o čem měli nanejvýš zkreslené představy.

Z toho zde uvedeného by se dalo usoudit, že je dnes všechno jinak. Dnes už tu nemáme diktaturu, dnes už si každý může myslet to, co si myslet chce, a může si to nejen myslet, ale také to s kýmkoliv sdílet. A tak by se z toho dalo vyvodit, že dnes už je internet naším přítelem. A někdy je tento názor i oprávněný. Ale skutečně jenom někdy. Je totiž celá řada situací, kdy je tento i nadále naším nepřítelem. A tím jediným, co se tu změnilo, je to, že dnes už musíme jeho rizika vesměs odhalovat sami. Před některými jsme sice varováni a před některými jsme i vysloveně chráněni, ale přesto je dost toho, co může být i dnes na škodu.

Za minula by byl na škodu dejme tomu phishing v té podobě, že by nám někdo podsouval protirežimní myšlenky a čekal, kdo se chytí na udičku. Zatímco dnes se nás snaží phishing připravit obvykle o peníze nebo nějaká citlivá a zneužitelná data.

Dříve bychom mohli doplatit na trojské koně tím, že by se o naší činnosti dozvěděl někdo, kdo by to hlásil úřadům, zatímco dnes nám trojští koně kradou data, aby nás poškodili spíše ekonomicky.

A zatímco dříve by nás kazily jinak jen těžko dostupné hanbaté obrázky a videa, dnes nás tu morálně kazí spíše myšlenky mnohých z těch, kdo tu něco prezentují.

Internet je prostě vždy nejen pomocník, ale i hrozba. A tak bychom při jeho používání měli určitě přemýšlet.