Blog

  • Ženy a jejich děti

    Ženy a jejich děti


    Co si myslíte o lidech, kteří nechtějí vůbec žádné děti? Ale abych byla upřímnější a přesnější, tak mně spíše zajímá váš názor na ty ženy, které vůbec nechtějí mít děti. Vždycky jsem si říkala, že tohle snad ani není možné. Protože přece úděl každé ženy je, aby měla dítě. Tohle jsem si myslela do svých dvaceti let a opravdu jsem byla přesvědčená, že povinnost každé ženy je mít dítě. A že otěhotnět, porodit a mít dítě je pro ženu normální a na denním pořádku. A co jste si o tom mysleli vy? Já vím, že dneska by mi za to každý asi opravdu vynadal nebo se na mě koukal skrz prsty, protože dneska jsou takové kampaně, že žena má vlastní tělo, se kterým si může dělat opravdu co chce.

    Bez dětí bych byla smutná.

    A já s tím souhlasím. Ale zase nesouhlasím s tím, že by měly být legální potraty. Já si vůbec nedokážu představit to, že by nějaká žena zabila své dítě. I když je jen nenarozené. Ale ani se o tom nechci bavit, protože je mi potom smutno. A tak jestli chci bavit o tom, proč ženy nechtějí mít žádné děti. Slyšela jsem také různé názory, že ženy nechtějí mít děti z toho důvodu, že je nemají rády a že je prostě nechtějí. Jiný důvod prý k tomu nemají. Pak jsou tady ještě ženy, který mají úplně jiný důvod toho, že děti jim budou kazit plány, jaké mají naplánované.

    Já bych chtěla hodně dětí.

    Třeba, že ženy chtějí hodně cestovat, tak tomu nepotřebují děti, že by jim prý překážely. Anebo dokonce třeba nemůžu mít děti, protože jsou třeba neplodné. A sami víte, těch problémů může být více, protože důvodů, proč nemůže anebo nechce mít žena děti je opravdu hodně. A jak byste se například vy zachovali k ženě, která by vám do očí řekla, že děti nechce, že by jí to kazilo plány a pohodu radostného života? Já jsem tedy hodně liberální člověk a mám velké pochopení, ale asi pro tohle bych pochopení neměla a pěkně bych té ženě něco řekla, co si o ní myslím. Ženy jsou prostě různé. 

  • Ženy a jejich děti

    Ženy a jejich děti


    Co si myslíte o lidech, kteří nechtějí vůbec žádné děti? Ale abych byla upřímnější a přesnější, tak mně spíše zajímá váš názor na ty ženy, které vůbec nechtějí mít děti. Vždycky jsem si říkala, že tohle snad ani není možné. Protože přece úděl každé ženy je, aby měla dítě. Tohle jsem si myslela do svých dvaceti let a opravdu jsem byla přesvědčená, že povinnost každé ženy je mít dítě. A že otěhotnět, porodit a mít dítě je pro ženu normální a na denním pořádku. A co jste si o tom mysleli vy? Já vím, že dneska by mi za to každý asi opravdu vynadal nebo se na mě koukal skrz prsty, protože dneska jsou takové kampaně, že žena má vlastní tělo, se kterým si může dělat opravdu co chce.

    Bez dětí bych byla smutná.

    A já s tím souhlasím. Ale zase nesouhlasím s tím, že by měly být legální potraty. Já si vůbec nedokážu představit to, že by nějaká žena zabila své dítě. I když je jen nenarozené. Ale ani se o tom nechci bavit, protože je mi potom smutno. A tak jestli chci bavit o tom, proč ženy nechtějí mít žádné děti. Slyšela jsem také různé názory, že ženy nechtějí mít děti z toho důvodu, že je nemají rády a že je prostě nechtějí. Jiný důvod prý k tomu nemají. Pak jsou tady ještě ženy, který mají úplně jiný důvod toho, že děti jim budou kazit plány, jaké mají naplánované.

    Já bych chtěla hodně dětí.

    Třeba, že ženy chtějí hodně cestovat, tak tomu nepotřebují děti, že by jim prý překážely. Anebo dokonce třeba nemůžu mít děti, protože jsou třeba neplodné. A sami víte, těch problémů může být více, protože důvodů, proč nemůže anebo nechce mít žena děti je opravdu hodně. A jak byste se například vy zachovali k ženě, která by vám do očí řekla, že děti nechce, že by jí to kazilo plány a pohodu radostného života? Já jsem tedy hodně liberální člověk a mám velké pochopení, ale asi pro tohle bych pochopení neměla a pěkně bych té ženě něco řekla, co si o ní myslím. Ženy jsou prostě různé. 

  • Vzor společnosti

    Vzor společnosti


    Víte, není společnost jako společnost. Já jsem to o tomhle taky sama přesvědčila. Měla jsem totiž za to, že když žiji v jedné ulici, v jednom městě, tak tam budou samí příjemní lidé. Protože když to tak vezmu, tak celé dětství jsem vyrůstala na jedné ulici, která byla na kraji města. Žilo tam, dvacet rodin. Byla to taková malá řadová ulice o dvaceti domcích. A musím říct, že jsme si tam opravdu všichni skvěle rozuměli. A byla tam opravdu krásná atmosféra a kdybyste viděli tu společnost lidí, tak takovou byste si taky přáli mít doma v okolí. Protože taková skvělá společnost není jen tak někde. Všichni jsme si rozuměli a taky klidně mohu říct, že když někdo potřeboval nějakou pomoc, tak si vždycky ve společnosti našel někoho, kdo by tomu druhému rád vyhověl. Tak mi to někdy přišlo, že my jako děti jsme běhaly po ulici, kde se u nás starala úplně celá ulice.

    Není nad přátelství.

    Bylo to jako nějaká vlčí smečka. Takhle nám to všem říkala vždycky maminka. Maminka nám říkala, že jsme v té společnosti jako vlci anebo tygři. My jsme to jako brali samozřejmost, jenomže postupem času, když jsme vyrůstali a zakládali si každé své rodiny, tak jsme samozřejmě přišli o ty naše dětské kontakty.

    Každý člověk je jiný.

    Ovšem, ale když to tak vezmu, tak dnešní společnost už je úplně jiná než třeba před dvaceti lety. Dnešní lidé jsou docela zlí a někdy taky arogantní anebo sprostí. Opravdu nechápu, kam se poděla všechna slušnost společnosti. A sice nehází všechny lidi do jednoho pytle, ale myslím si, že samozřejmě mnoho lidí by se mohlo polepšit. Já sama jsem velmi slušná, mám dobré srdce, a to samé bych taky očekávala od těch lidí, kteří se se mnou chtějí skamarádit a nebo povídat. A jak jste na tom vy sami? Máte ve svém okolí společnost, která je vám velmi blízká nebo naopak společnost, o kterou nestojíte a raději se takové společnosti vyhýbáte?

  • Vzor společnosti

    Vzor společnosti


    Víte, není společnost jako společnost. Já jsem to o tomhle taky sama přesvědčila. Měla jsem totiž za to, že když žiji v jedné ulici, v jednom městě, tak tam budou samí příjemní lidé. Protože když to tak vezmu, tak celé dětství jsem vyrůstala na jedné ulici, která byla na kraji města. Žilo tam, dvacet rodin. Byla to taková malá řadová ulice o dvaceti domcích. A musím říct, že jsme si tam opravdu všichni skvěle rozuměli. A byla tam opravdu krásná atmosféra a kdybyste viděli tu společnost lidí, tak takovou byste si taky přáli mít doma v okolí. Protože taková skvělá společnost není jen tak někde. Všichni jsme si rozuměli a taky klidně mohu říct, že když někdo potřeboval nějakou pomoc, tak si vždycky ve společnosti našel někoho, kdo by tomu druhému rád vyhověl. Tak mi to někdy přišlo, že my jako děti jsme běhaly po ulici, kde se u nás starala úplně celá ulice.

    Není nad přátelství.

    Bylo to jako nějaká vlčí smečka. Takhle nám to všem říkala vždycky maminka. Maminka nám říkala, že jsme v té společnosti jako vlci anebo tygři. My jsme to jako brali samozřejmost, jenomže postupem času, když jsme vyrůstali a zakládali si každé své rodiny, tak jsme samozřejmě přišli o ty naše dětské kontakty.

    Každý člověk je jiný.

    Ovšem, ale když to tak vezmu, tak dnešní společnost už je úplně jiná než třeba před dvaceti lety. Dnešní lidé jsou docela zlí a někdy taky arogantní anebo sprostí. Opravdu nechápu, kam se poděla všechna slušnost společnosti. A sice nehází všechny lidi do jednoho pytle, ale myslím si, že samozřejmě mnoho lidí by se mohlo polepšit. Já sama jsem velmi slušná, mám dobré srdce, a to samé bych taky očekávala od těch lidí, kteří se se mnou chtějí skamarádit a nebo povídat. A jak jste na tom vy sami? Máte ve svém okolí společnost, která je vám velmi blízká nebo naopak společnost, o kterou nestojíte a raději se takové společnosti vyhýbáte?

  • Vzor společnosti

    Vzor společnosti


    Víte, není společnost jako společnost. Já jsem to o tomhle taky sama přesvědčila. Měla jsem totiž za to, že když žiji v jedné ulici, v jednom městě, tak tam budou samí příjemní lidé. Protože když to tak vezmu, tak celé dětství jsem vyrůstala na jedné ulici, která byla na kraji města. Žilo tam, dvacet rodin. Byla to taková malá řadová ulice o dvaceti domcích. A musím říct, že jsme si tam opravdu všichni skvěle rozuměli. A byla tam opravdu krásná atmosféra a kdybyste viděli tu společnost lidí, tak takovou byste si taky přáli mít doma v okolí. Protože taková skvělá společnost není jen tak někde. Všichni jsme si rozuměli a taky klidně mohu říct, že když někdo potřeboval nějakou pomoc, tak si vždycky ve společnosti našel někoho, kdo by tomu druhému rád vyhověl. Tak mi to někdy přišlo, že my jako děti jsme běhaly po ulici, kde se u nás starala úplně celá ulice.

    Není nad přátelství.

    Bylo to jako nějaká vlčí smečka. Takhle nám to všem říkala vždycky maminka. Maminka nám říkala, že jsme v té společnosti jako vlci anebo tygři. My jsme to jako brali samozřejmost, jenomže postupem času, když jsme vyrůstali a zakládali si každé své rodiny, tak jsme samozřejmě přišli o ty naše dětské kontakty.

    Každý člověk je jiný.

    Ovšem, ale když to tak vezmu, tak dnešní společnost už je úplně jiná než třeba před dvaceti lety. Dnešní lidé jsou docela zlí a někdy taky arogantní anebo sprostí. Opravdu nechápu, kam se poděla všechna slušnost společnosti. A sice nehází všechny lidi do jednoho pytle, ale myslím si, že samozřejmě mnoho lidí by se mohlo polepšit. Já sama jsem velmi slušná, mám dobré srdce, a to samé bych taky očekávala od těch lidí, kteří se se mnou chtějí skamarádit a nebo povídat. A jak jste na tom vy sami? Máte ve svém okolí společnost, která je vám velmi blízká nebo naopak společnost, o kterou nestojíte a raději se takové společnosti vyhýbáte?

  • Vzor společnosti

    Vzor společnosti


    Víte, není společnost jako společnost. Já jsem to o tomhle taky sama přesvědčila. Měla jsem totiž za to, že když žiji v jedné ulici, v jednom městě, tak tam budou samí příjemní lidé. Protože když to tak vezmu, tak celé dětství jsem vyrůstala na jedné ulici, která byla na kraji města. Žilo tam, dvacet rodin. Byla to taková malá řadová ulice o dvaceti domcích. A musím říct, že jsme si tam opravdu všichni skvěle rozuměli. A byla tam opravdu krásná atmosféra a kdybyste viděli tu společnost lidí, tak takovou byste si taky přáli mít doma v okolí. Protože taková skvělá společnost není jen tak někde. Všichni jsme si rozuměli a taky klidně mohu říct, že když někdo potřeboval nějakou pomoc, tak si vždycky ve společnosti našel někoho, kdo by tomu druhému rád vyhověl. Tak mi to někdy přišlo, že my jako děti jsme běhaly po ulici, kde se u nás starala úplně celá ulice.

    Není nad přátelství.

    Bylo to jako nějaká vlčí smečka. Takhle nám to všem říkala vždycky maminka. Maminka nám říkala, že jsme v té společnosti jako vlci anebo tygři. My jsme to jako brali samozřejmost, jenomže postupem času, když jsme vyrůstali a zakládali si každé své rodiny, tak jsme samozřejmě přišli o ty naše dětské kontakty.

    Každý člověk je jiný.

    Ovšem, ale když to tak vezmu, tak dnešní společnost už je úplně jiná než třeba před dvaceti lety. Dnešní lidé jsou docela zlí a někdy taky arogantní anebo sprostí. Opravdu nechápu, kam se poděla všechna slušnost společnosti. A sice nehází všechny lidi do jednoho pytle, ale myslím si, že samozřejmě mnoho lidí by se mohlo polepšit. Já sama jsem velmi slušná, mám dobré srdce, a to samé bych taky očekávala od těch lidí, kteří se se mnou chtějí skamarádit a nebo povídat. A jak jste na tom vy sami? Máte ve svém okolí společnost, která je vám velmi blízká nebo naopak společnost, o kterou nestojíte a raději se takové společnosti vyhýbáte?

  • Vzor společnosti

    Vzor společnosti


    Víte, není společnost jako společnost. Já jsem to o tomhle taky sama přesvědčila. Měla jsem totiž za to, že když žiji v jedné ulici, v jednom městě, tak tam budou samí příjemní lidé. Protože když to tak vezmu, tak celé dětství jsem vyrůstala na jedné ulici, která byla na kraji města. Žilo tam, dvacet rodin. Byla to taková malá řadová ulice o dvaceti domcích. A musím říct, že jsme si tam opravdu všichni skvěle rozuměli. A byla tam opravdu krásná atmosféra a kdybyste viděli tu společnost lidí, tak takovou byste si taky přáli mít doma v okolí. Protože taková skvělá společnost není jen tak někde. Všichni jsme si rozuměli a taky klidně mohu říct, že když někdo potřeboval nějakou pomoc, tak si vždycky ve společnosti našel někoho, kdo by tomu druhému rád vyhověl. Tak mi to někdy přišlo, že my jako děti jsme běhaly po ulici, kde se u nás starala úplně celá ulice.

    Není nad přátelství.

    Bylo to jako nějaká vlčí smečka. Takhle nám to všem říkala vždycky maminka. Maminka nám říkala, že jsme v té společnosti jako vlci anebo tygři. My jsme to jako brali samozřejmost, jenomže postupem času, když jsme vyrůstali a zakládali si každé své rodiny, tak jsme samozřejmě přišli o ty naše dětské kontakty.

    Každý člověk je jiný.

    Ovšem, ale když to tak vezmu, tak dnešní společnost už je úplně jiná než třeba před dvaceti lety. Dnešní lidé jsou docela zlí a někdy taky arogantní anebo sprostí. Opravdu nechápu, kam se poděla všechna slušnost společnosti. A sice nehází všechny lidi do jednoho pytle, ale myslím si, že samozřejmě mnoho lidí by se mohlo polepšit. Já sama jsem velmi slušná, mám dobré srdce, a to samé bych taky očekávala od těch lidí, kteří se se mnou chtějí skamarádit a nebo povídat. A jak jste na tom vy sami? Máte ve svém okolí společnost, která je vám velmi blízká nebo naopak společnost, o kterou nestojíte a raději se takové společnosti vyhýbáte?

  • Vzor společnosti

    Vzor společnosti


    Víte, není společnost jako společnost. Já jsem to o tomhle taky sama přesvědčila. Měla jsem totiž za to, že když žiji v jedné ulici, v jednom městě, tak tam budou samí příjemní lidé. Protože když to tak vezmu, tak celé dětství jsem vyrůstala na jedné ulici, která byla na kraji města. Žilo tam, dvacet rodin. Byla to taková malá řadová ulice o dvaceti domcích. A musím říct, že jsme si tam opravdu všichni skvěle rozuměli. A byla tam opravdu krásná atmosféra a kdybyste viděli tu společnost lidí, tak takovou byste si taky přáli mít doma v okolí. Protože taková skvělá společnost není jen tak někde. Všichni jsme si rozuměli a taky klidně mohu říct, že když někdo potřeboval nějakou pomoc, tak si vždycky ve společnosti našel někoho, kdo by tomu druhému rád vyhověl. Tak mi to někdy přišlo, že my jako děti jsme běhaly po ulici, kde se u nás starala úplně celá ulice.

    Není nad přátelství.

    Bylo to jako nějaká vlčí smečka. Takhle nám to všem říkala vždycky maminka. Maminka nám říkala, že jsme v té společnosti jako vlci anebo tygři. My jsme to jako brali samozřejmost, jenomže postupem času, když jsme vyrůstali a zakládali si každé své rodiny, tak jsme samozřejmě přišli o ty naše dětské kontakty.

    Každý člověk je jiný.

    Ovšem, ale když to tak vezmu, tak dnešní společnost už je úplně jiná než třeba před dvaceti lety. Dnešní lidé jsou docela zlí a někdy taky arogantní anebo sprostí. Opravdu nechápu, kam se poděla všechna slušnost společnosti. A sice nehází všechny lidi do jednoho pytle, ale myslím si, že samozřejmě mnoho lidí by se mohlo polepšit. Já sama jsem velmi slušná, mám dobré srdce, a to samé bych taky očekávala od těch lidí, kteří se se mnou chtějí skamarádit a nebo povídat. A jak jste na tom vy sami? Máte ve svém okolí společnost, která je vám velmi blízká nebo naopak společnost, o kterou nestojíte a raději se takové společnosti vyhýbáte?

  • Vzor společnosti

    Vzor společnosti


    Víte, není společnost jako společnost. Já jsem to o tomhle taky sama přesvědčila. Měla jsem totiž za to, že když žiji v jedné ulici, v jednom městě, tak tam budou samí příjemní lidé. Protože když to tak vezmu, tak celé dětství jsem vyrůstala na jedné ulici, která byla na kraji města. Žilo tam, dvacet rodin. Byla to taková malá řadová ulice o dvaceti domcích. A musím říct, že jsme si tam opravdu všichni skvěle rozuměli. A byla tam opravdu krásná atmosféra a kdybyste viděli tu společnost lidí, tak takovou byste si taky přáli mít doma v okolí. Protože taková skvělá společnost není jen tak někde. Všichni jsme si rozuměli a taky klidně mohu říct, že když někdo potřeboval nějakou pomoc, tak si vždycky ve společnosti našel někoho, kdo by tomu druhému rád vyhověl. Tak mi to někdy přišlo, že my jako děti jsme běhaly po ulici, kde se u nás starala úplně celá ulice.

    Není nad přátelství.

    Bylo to jako nějaká vlčí smečka. Takhle nám to všem říkala vždycky maminka. Maminka nám říkala, že jsme v té společnosti jako vlci anebo tygři. My jsme to jako brali samozřejmost, jenomže postupem času, když jsme vyrůstali a zakládali si každé své rodiny, tak jsme samozřejmě přišli o ty naše dětské kontakty.

    Každý člověk je jiný.

    Ovšem, ale když to tak vezmu, tak dnešní společnost už je úplně jiná než třeba před dvaceti lety. Dnešní lidé jsou docela zlí a někdy taky arogantní anebo sprostí. Opravdu nechápu, kam se poděla všechna slušnost společnosti. A sice nehází všechny lidi do jednoho pytle, ale myslím si, že samozřejmě mnoho lidí by se mohlo polepšit. Já sama jsem velmi slušná, mám dobré srdce, a to samé bych taky očekávala od těch lidí, kteří se se mnou chtějí skamarádit a nebo povídat. A jak jste na tom vy sami? Máte ve svém okolí společnost, která je vám velmi blízká nebo naopak společnost, o kterou nestojíte a raději se takové společnosti vyhýbáte?

  • Vzor společnosti

    Vzor společnosti


    Víte, není společnost jako společnost. Já jsem to o tomhle taky sama přesvědčila. Měla jsem totiž za to, že když žiji v jedné ulici, v jednom městě, tak tam budou samí příjemní lidé. Protože když to tak vezmu, tak celé dětství jsem vyrůstala na jedné ulici, která byla na kraji města. Žilo tam, dvacet rodin. Byla to taková malá řadová ulice o dvaceti domcích. A musím říct, že jsme si tam opravdu všichni skvěle rozuměli. A byla tam opravdu krásná atmosféra a kdybyste viděli tu společnost lidí, tak takovou byste si taky přáli mít doma v okolí. Protože taková skvělá společnost není jen tak někde. Všichni jsme si rozuměli a taky klidně mohu říct, že když někdo potřeboval nějakou pomoc, tak si vždycky ve společnosti našel někoho, kdo by tomu druhému rád vyhověl. Tak mi to někdy přišlo, že my jako děti jsme běhaly po ulici, kde se u nás starala úplně celá ulice.

    Není nad přátelství.

    Bylo to jako nějaká vlčí smečka. Takhle nám to všem říkala vždycky maminka. Maminka nám říkala, že jsme v té společnosti jako vlci anebo tygři. My jsme to jako brali samozřejmost, jenomže postupem času, když jsme vyrůstali a zakládali si každé své rodiny, tak jsme samozřejmě přišli o ty naše dětské kontakty.

    Každý člověk je jiný.

    Ovšem, ale když to tak vezmu, tak dnešní společnost už je úplně jiná než třeba před dvaceti lety. Dnešní lidé jsou docela zlí a někdy taky arogantní anebo sprostí. Opravdu nechápu, kam se poděla všechna slušnost společnosti. A sice nehází všechny lidi do jednoho pytle, ale myslím si, že samozřejmě mnoho lidí by se mohlo polepšit. Já sama jsem velmi slušná, mám dobré srdce, a to samé bych taky očekávala od těch lidí, kteří se se mnou chtějí skamarádit a nebo povídat. A jak jste na tom vy sami? Máte ve svém okolí společnost, která je vám velmi blízká nebo naopak společnost, o kterou nestojíte a raději se takové společnosti vyhýbáte?